Praha ocima staleti:

"V době těchto prvních počátků práv jednoho dne řečená paní, jsouc věštným duchem nadšena, před svým mužem Přemyslem a v přítomnosti starších lidu takto vĕštila: „Vidím veliký hrad, jenž slávou nebes se dotkne, ve hvozdě leží místo - je vzdáleno od vsi této na třicet honů a mez mu určují vltavské vlny. Toto místo na severní straně pevně chrání hlubokým údolím potok Brusnice, na jižním však boku široká hora velmi skalnatá, jež slove Petřín, převyšuje okolí. Hora toho místa se zkrucuje na způsob delfína, mořského vepře, směrem až k řečené řece. Až tam přijdete, naleznete člověka, an uprostřed lesa teše práh domu. A protože se u nízského prahu i velcí pánové sklánějí, podle této příhody hrad, jejž vystavíte, nazvete Prahou." (Kosmas, Kronika česká)